Zdraví našich pejsků
Na těchto stránkách bych se ráda s ostatními podělila o své zkušenosti s nemocemi mých westíků, se vznikem, průběhem a následném léčení. Není to určitěm dokonalým návodem na vše, ale myslím, že čím víc lidí o problémech diskutuje, tím je větší šance na své uzdravení. Tímto bych také ráda přivítaLa i zkušenosti jiných pejskařů.
Vrozená nedostatečnost exokrinního pankreatu
O této nemoci napíši asi nejvíc slov. Je to totiž nemoc, které postihla Bagyho a kterou málem nepřežil. Sháněla jsem tyto informace hodně dlouho, od mnohých veterinářů a přečetla mnoho článků, než jsem dopracoval k těmto informacím. S těmito informacemi se teď podělím, aby se o této nemoci vědělo zase o trošku víc. U Bagyho to sice nebyla vrozená, ale začalo to zřejmě tím, že Bagy onemocněl virem, který vyvolal úporné zvracení, které poškodilo slinivku.
Co je to pankreas?
Pankreas neboli slinivka břišní je důležitá po játrech druhá největší žláza příslušející anatomicky a zčásti i funkčně k zažívacímu traktu. Morfologicky na ní lze rozlišit tělo, které se přikládá k dvanáctníku (prvnímu úseku tenkého střeva, hned za žaludkem), a pravý a levý lalok. Hystologicky ( z hlediska mikroskopické anatomie) a je typickým parenchymatickým orgánem. Metabolicky je velmi aktivní, o čemž svědčí např.to, že při trávení potravy produkuje trávící štávu v množství až 35mg/h. Funkčně se sestává z tkání dvojího typu. Jeden typ tkáně, tvořící Langerhansovy ostrůvky, je činný vnitřně sekroticky (inkrečně) a produkuje v tzv. beta-buňkách hormon inzulin a v alfa buňkách hormon glukanon. Oba hormony jsou vylučovány přímo do krevního oběhu a spolupodílejí se na udržování hladiny glukozy v krevní plazmě v určitém stálém fyziologickém rozmezí. druhý typ tkáně je činný zevně sekroticky (exkrečně) a vylučuje do dvanáctníku trávící enzymy-proteázy ( k trávení proteinů), lipázy(k trávení tuků) a amylázy (k trávení polysacharidů).
Co je EPI?
V současné době je vrozená nedostatečnost pankreatu u psů velmi časté onemocnění, které se projevuje silně sníženou až téměř nulovou exokrinní činností slinivky břišní a nazývá se odborně nejčastěji exokrinní pankreatická insuficience (EPI). Dříve se pro ně většinou velmi obecné označení pankreopatie, které přesně vzato znamená vlastně jakékoliv onemocnění slinivky břišní. Ale zřejmě ani označení EPI není úplně přesné, protože nepředstavuje určitou konkrétní chorobu, ale je spíše označením stavu, který se může vyvinout za různých podmínek či okolností, čili může mít jiné příčiny. Za nejčastější příčinu bývá pokládáno dědičně podmíněné odumírání základních funkčních jednotek pankreatických lalůčků (acinů). To však zřejmě může také být konečným stadiem chronického zánětu pankreatu, který je pravděpodobně autoimunitního původu. Rovněž může být EPI vyvolána neprůchodností vývodných cest pankreatu, které zčásti ústí společně se žlučovodem do tenkého střeva. Zevně sekrotickou nedostatečnost pankreatu mohou způsobovat též poruchy v produkci pankreatických enzymů a tzv. funkční EPI. Ta není vyvolána ani strukturálními změnami tkáně slinivky břišní, ani poruchou tvorby trávících enzymů. Jejich příčinou jsou procesy, které narušují normální stimulaci produkce trávících šťáv a jejich uplatnění při trávení ve střevě např. onemocnění střevní sliznice, potíže s vyprazdňováním žaludku, nevhodné podmínky pro působení pankreatických enzymů (překyselení zažívacího traktu) apod. Vzácnou příčinou EPI může být též nedostatečný vývoj pankreatu, velmi často se naopak vyvíjí EPI-podle jednoho z nejnovějších názorů - u jedinců zhruba od sedmi roků věku, kdy začíná v důsledku fyziologického stárnutí organismu zcela spontánně a bez jakýchkoli zjistitelných konkrétních příčin klesat množství trávících enzymů produkovaných slinivkou břišní. Naproti tomu se předpokládá, že EPI není důsledkem akutní pankreatitidy, závažného, někdy i dosti prudce probíhajícího onemocnění, z něhož se ovšem může po čase vyvinout chronická recidivující pankreatitida, která někdy, i když nikoli pravidelně (při ztrátě více než 85% funkční tkáně slinivky břišní), rovněž vyústí v EPI. Častěji však bývá v tomto případě poškozena endokrinní tkáň pankreatu, Langerhansovy ostrůvky, čímž vzniká úplavice cukrová, lidově zvaná "cukrovka".
Jak se EPI projevuje?
Nedostatečná činnost tkáně slinivky břišní produkující trávící enzymy je příčinou různě závažných, někdy velmi těžkých zažívacích potíží. Nedostatek pankreatických enzymů vede ke špatnému trávení živin ve střevě, k tomu, že jejich vstřebávání je nedostatečné. Například chybění proteáz má za následek nedostatečné štěpení proteinů, takže nevznikají v odpovídajícím množství produkty k jejich trávení, aminokyseliny a oligopeptidy, které jedině se vstřebávají sliznicí tenkého střeva a mohou být využity v organismu. Nejsou-li proteiny dobře stráveny, postižený jedinec strádá nedostatkem aminokyselin. Obdobně je tomu při trávení sacharidů a tuků. Na základě osmotických mechanismů vzniká potom z narušeného trávení průjem, který může být i krvavý. U mladých zvířat se v důsledku špatného využívání potravy (živin i dalších látek, jako např. vitamínů) zpomaluje růst. Druhotně se vyvíjejí v důsledku poruch trávení změny na sliznici tenkého střeva, které vedou k podvýživě. Ta má za následek hubnutí postiženého psa. Zvíře navíc trpí neodbytným pocitem hladu, který vede k nadměrnému příjmu potravy. Obsahem nestráveného tuku v trusu se projeví porucha trávení tuků. Narušeno je též vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích, zejména vitamínu E. Protože pankreas je u psa hlavním producentem bílkovinné látky nezbytné pro absorpci vitamínu B12, vzniká u pacienta po čase jeho výrazný deficit projevující se zhoubnou chudokrevností. Nápadným příznakem EPI jsou méně hlasité nebo hlasitější zvuky vznikající pohybem plynů a tekutin ve střevě ("kručení v břiše!), zvýšený odchod střevních plynů konečníkem, zápach z úst (i při odstranění zubního kamene). Trus je řídký, často krvavý, objemný, obsahuje zbytky nestrávené potravy. Je kašovité konzistence, světlé (obvykle žluté) barvy, obsahuje množství tuku a někdy hlen. Frekvence kálení může být zvýšená (až 10xdenně). Trus páchne nepříjemně kysele až žlukle po těkavých mastných kyselinách. Někdy postižené zvíře zvrací, někdy trpí nadměrnou žíznivostí, někdy má sklon požírat vlastní i cizí výkaly. Příznaky EPI mohou být u různých jedinců dosti rozdílné. Výživný stav pacienta bývá špatný, růst mladého jedince je zbrzděn, osrstění je nekvalitní, což je způsobeno nedostatkem vitamínů včetně vitamínu H neboli biotinu, a vysoce nenasycených mastných kyselin. Dojde-li k bakteriální infekce zažívacího traktu, mění se neodbytný pocit hladu v nechutenství, průjem bývá vodnatý a hnilobně zapáchá- Pouze v těchto případech je indikována léčba antibiotiky. Ta však přinášejí jen částečné a přechodné zlepšení, neboť na průjmy vyvolané EPi nemají žádný vliv.T
Koho EPI ohrožuje?
Vrozená nedostatečnost axokrinního pankreatu se vyskytuje u nejrůznějších plemen, zejména u mladých jedinců, a to buď jednotlivě, nebo-v některých chovech (liniích) hromadně. Vyhodnocení rozsáhlých souborů prokázala, že nejčastější je u německých ovčáků. Choroba se objevuje u jedinců mladších 5let, obvykle mezi prvním a druhým rokem života. Nedostatečná činnost tkáně pankreatu, která za normálních okolností produkuje trávící enzymy, je způsobena odumíráním jejích buněk. To se dá ověřit speciálním laboratorním (histologickým) vyšetřením. Biopsie pankreatu je však pro pacienta zbytečně invazivní. Nedostatečná zevně sekreční činnost slinivky břišní, je prokazatelná i jinak laboratorně, a to chemickým vyšetřením trusu a biochemickým vyšetřením trusu a krve. Výhodou biochemického vyšetření krve umožňuje diagnostikova EPI ještě dříve než dojde k rozvoji klinických příznaků a k celkovému zhoršení zdravotního stavu pacienta vinou podvýživy, průjmů a případného zvracení. Touto metodou však nelze diagnostikovat EPI způsobenou obstrukcí pankreatických vývodů a tzv. funkční EPI. postižená zvířata a jedinci dědičně k onemocnění disponovaní tráví mimořádně špatně sóju a produkty z ní vyrobené, a proto nesnášejí průmyslově vyrobená krmiva obsahující tuto surovinu. Podávání takových krmiv, zejména dlouhodobější, je nesporně vyvolávajícím faktorem onemocnění u jedinců disponovaných a zhoršuje výrazně zdravotní stav psů, u nichž se klinické příznaky EPI projevily. Takovým zvířatům škodí také větší množství tuků v potravě, obzvláště je-li nekvalitní. Onemocnění někdy propuká zdánlivě náhle, je však možné, že už předtím probíhalo delší dobu skrytě. Projev akutních příznaků může být vyvolán např. dietní chybou.
Je EPI dědičná?
Dědičnost některých forem onemocnění byla opakovaně prokázána a je nepochybná. Chová-li se úzce příbuzensky, je výskyt v zatížených liniích obzvlášť častý. Nejspíše je vrozená EPI podmíněna autozomálně recesivně, což znamená, že za ni zodpovídá recesivní alela lokalizovaná v některém z normálních tělních chromozomů. Jiné poznatky ukazují na autozomálně dominantní dědičnost se sníženou penetrací (průrazností) příslušné alely. Znamená to, že dominantní alela lokalizovaná v některém z tělních chromozomů, zodpovědná za onemocnění, se nemusí pokaždé projevit zevně, ve fenotypu jedince Možnost autozomálně dominantní dědičnosti zdánlivě zpochybňuje fakt, že onemocnění pankreatu psů připomíná nápadně podobnou nemoc lidí a myší, která je podmíněna geneticky autozomálně recesivně, ale je zřejmé, že EPI mající různé příčiny může být také dědičně různě podmíněna. Na propuknutí vrozené nedostatečnosti pankreatu se spolupodílejí v míře ne zcela zanedbatelné také podmínky vnějšího prostředí. Není jisté, zda podobné nebo i podle příznaků zcela shodné onemocnění slinivky břišní, projevující se nedostatečnou produkcí trávících enzymů ve věku kolem sedmi roků, nemůže být vyvoláno u jedinců geneticky nesporně zdravých, kteří nejsou svým genotypem k onemocnění náchylní, pouze dlouhodobým soustavným krmením nevhodnou potravou (obsahující sóju nebo mnoho tuku horší kvality.). Spíše se však zdá, že zvířata, u nichž podávání nevhodné strany způsobilo propuknutí choroby, byla k onemocnění svým dědičným založením disponovaná. Ovšem možné, že by nemoc u nich nikdy nepropukla, kdyby byla krmena výhradně kvalitní, snadnou stravitelnou potravou prostou sóji a nadměrného množství tuků, zejména nekvalitních. Také však nelze vyloučit, že u starších jedinců je pokles produkce trávících enzymů jedním z běžných příznaků stárnutí.
Jak se EPI léčí?
Nemocná zvířata vyžadují intenzivní péči. Základem léčby je dotace chybějících trávících enzymů. Hodně záleží na volbě použitelného přípravku. Obecně platí, že nejvhodnější jsou preparáty, v nichž jsou účinné látky spolehlivě chráněny tzv, tvrdou tobolkou před působením kyseliny solné v žaludku a u nichž je současně zabezpečeno rovnoměrné rozptýlení jejich obsahu (ve formě drobounkých, na povrchu acidorezistentních mikropelt nebo mikrodražé) v trávenině. Obojí zabezpečuje maximální účinnost léčiva. V provnání s přípravky tabletovanými jsou preparáty ve formě mikropelt uzavřených v tvrdých tobolkách mnohem účinější. Obsah běžné tablety se totiž nikdy nerozptýlí rovnoměrně v trávenině jako mikropelety či mikrodražé uvolnjící se z kapsle. Často doporučované drcení tablet před podáním nic neřeší, neboť trávící enzymy nechráněné obalem tablet jsou kyselinou solnou v žaludku z větší části zničeny a ztrácejí účinnost. Naptori tomu mikropelety, které se z ve střevě rozpustné kapsle dostanou do dvanáctníku a rozptýlí se rovnoměrně v trávenině, jsou ještě obaleny acidorezistentním potahem chránícím je před kyselinou, která se spolu s natrávenou potravou dostává do dvanáctníku. Účinné látky se z nich uvolňují později,kdy už je ve dvanáctníku pro jejich působení vyhovující neutrální reakce.Úspěch, či neúspěch substituční terapie trávícími pankreatickými enzymy závisí především na dávkování, které musí být individuální. Přitom dávku si musí majitel nemocného psa stanovit na základě zkušeností sám. Přihlíží přitom nejen ke složení, ale k také množství podaného krmiva. Dávka se řídí také reakcí psa na dávku přecházející(posuzuje se podle, kavlity a množství trusu). Je-li trus řídký, je třeba ji zvýšit, je-li po několi týdnů formovaný, je možno se pokusit dávku opatrně snížit na úroveň, která ještě spolehlivě zabezpečí dokonalé trávení. Lék je třeba podávat s krmivem nebo ihned po krmení. Jestliže majitel nedokáže vpravit do psa tvrdou tobolku s mikropeletami, může její obsah vysypat do krmiva a rozmíchat v něm. Dávky však musejí být o něco vyšší, než když se podávají kapsle neotevřené, neboť je třeba počítat stím, že zčásti budou mikropelety poškozeny žaludeční kyselinou.Stejně důležitá je i dieta. K dispozici jsou ,komerční klinické diety, ale nejlepší výsledky dává čerstvě připravená potrava sestávající se z rozvařené rýže a naprosto libového vařeného drůbežího masa..,lze přidat také trošku dokonale uvařené a na kaši rozmačkané mrkve(nesmí jí být příliš mnoho a může také chybět). Celkovou denní dávku je třeba rozdělit do tří čtyř dávek dílčích. Trávícím enzymy se podávají při každém krmení v dávce odpovídající velikosti a množství podané stravy. Krmnou dávku je třeba doplnit pravidelným podáváním kvalitních minerálně vitamínových přípravků pro psy. Péče o zvíře postižené vrozenou nedostatečností exokrinního pankreratu je náročná a nákladná, ale přináší uspokojivé výsledky. Při patřičném ošetřování může pes žít spokojeně, prakticky bez potíží, může být ve velmi dobrém výživném stavu a může se v naprosté pohodě dožít vysokého věku. Záleží jen na vůli a ochotě majitele věnovat se mu.
Kraniomandibulární osteopatie (CMO)
V překladu znamená CMO onemocnění kostí čelisti. Jde o vadný růst kostí čelisti, dochází ke vzniku nové kosti a kostěných výrůstků v oblasti kloubu čelisti. Onemocnění se projeví zhruba ve věku 5-7měsíců a projevuje se problémy při rozevírání čelistí, které je bolestivé, až téměř nemožné v závislosti na intenzitě onemocnění. První příznaky zahrnují letargii, horečku a neochotu přijímat krmivo. Akutní postižení se projevuje až nemožností otevřít dutinu ústní. ale střední postižení může být i chybně diagnostikováno. Diagnoza se provádí pomocí rtg. Léčba bývá poměrně úspěšná, podávají se nesteroidní antiflogistika. Pakliže pes může žrát, vyléčí se onemocnění samo (postup onemocnění skončí po uzavření růstových zon kostí). Antiflogistika se podávají pro zmírnění příznaků, hlavně bolesti, ale samotnou příčinu nemoci neřeší, pouze onemocnění stabilizuje.
Malý Jack si touto nemocí prošel, a tak Vám chci napsat své zkušenosti s touto nemocí a léčbou. Štěňátka v 6 týdne dostala průjem, který se neobešel bez antibiotik. Všechny se uzdravila, ale Jack se začal stranit ostatních, sedával v koutku a pokud některé štěňátko na něj sáhlo začal naříkat. Po vyšetření u veterináře, usoudili, že má zánět mozku a začali jej léčit kortikoidy a antibiotiky. Při braní léků se zlepšil, po vysazení zase zhoršil. Začala jsem hledat v učených knihách, a vycházelo mě CMO. Ale veterinář neustále popíral tuto nemoc a trval na svém. Když mu bylo hůř, tak přestal štěkat (jeden z projevů CMO), když líp, tak hulákal. Nedalo mi, a tak jsem s ním jela na brněnskou kliniku, kde konečně potvrdili nemoc. Jen ho nepřevedli na nesteroidní antiflogistika, protože již bral kortikoidy a při přechodu na nesteroidy by vznikla mezera, která by mu mohla přitížit. Pouze jsme vyladili dávkování, aby pro něj byla co nejmíň škodlivé. V 11 měsících se definitivně uzdravil, a hned bylo líp.