Dexík

    Zase začalo předvánoční pečení cukroví a shánění dárků pro potěšení druhých, a já a všichni ostatní jsme se těšili, že si spolu krásně užijeme Vánoce a hlavně dny volna i s naším novým členem Soptíkem.  Ale malý mazlivý Dexík ve čtvtek onemocněl a už od včera se na nás dívá z psího nebíčka. Jeho odchod byl tak rychlý, jako když se otevřou dveře a sfouknou plamen svíčky. Vzdal to hned druhý den a vůbec o svůj život nechtěl bojovat. Všechny nás tím strašně zaskočil, ještě dnes to pořád nechápeme. Vypadl z naší smečky jako zub z ozubeného soukolí a teď to všechno skřípe, a my se snažíme tu ránu zacelit. Budeme se všichni s tím muset naučit žít. Nic jiného nám ovšem nezbývá, ale strašně se nám stýská a hodně nám chybí. Teď už ho nic nebolí a pevně věříme, že se v psím nebíčku setkal se všemi, kteří tam jsou před ním... Všechny je Dexíku pozdravuj, nikdy na Tebe nezapomeme.