Průkaz původu - anoXne?

    Se svým prvním pejskem jsem dostala i první průkaz původu svého psa. Třesoucíma rukama jsem prohlížela jeho rodiče i předky a tato, tehdy černá knížečka, pro mě byla skoro posvátná. Jaksi doplňovala ušlechtilost a kvality mého psa, který nesl všechno nej své chovatelské stanice i svých předků. Tehdy byla pro každého chovatele čest, aby štěňata jeho chovatelské stanice předávala jeho chovatelské snahy. Byla to taková chovatelská hrdost.  Nikdy jsem vlastně nikdy neměla psa bez PP (vyjímku snad tvořili zachránění čistokrevní voříšci), rodokmen mi dával naději v genech rodičů. Všichni moji westíci jsou také s rodokmenem, většina z naší chovatelské stanice.

    Po přestěhování z města na venkov, jsem zatoužila po perfektním hlídači. Zakoukala jsem se do plemene jihoruský ovčák. Celý rok jsem sháněla informace o tomto plemeni a i jsem si našla chovatelskou stanici v Ostravě. Domluvila jsem si návštěvu, jela za nimi a žádostivě koukala na tři krásné představitele svého plemene. Byla to poslední kapka mého rozhodnutí, musím ho mít! Hned jsem si zamluvila štěně z jarního krytí. Ale bohužel, pokud se na něco těším, skoro vždy to nevyjde a štěňátka se nenarodila. Přes další chovatelku jsem sehnala štěňátko z polské chovatelské stanice. V sobotu jsme jeli pro štěně do Českého Těšína, polská chovatelka jej přivezla k hranicím. S námi šel manžel chovatelky, protože u tak málo početného plemene, jsme skutečně nevěděli, jak vlastně štěně vypadá. Páník jej přenesl přes hranice, zaplatil dosti vysoký obnos. Po zkontrolování chovatelem na naší straně je prý vše OK. Fíček byl náš. Byla to taková obrovská bílá koule, která na nás koukala takovýma studenýma modrýma očima. Ty mu po čase zhnědly. Zvykli jsme si na sebe, Fíček na n nás, na westíky. Jihoruský ovčák je dlouhosrstý, ale Fíček i v 8 měsících měl krátkosrstý čumák i tlapky. Kontaktovala jsme chovatelku, která nám doporučila chovatelku v Polsku, a ta se nás zpočátku snažila uklidnit, že chlupy rostou dlouho. Když ho ale viděla osobně, prohlásila, že je to kříženec. Spojila jsem se s majitelem psa, který byl Fíčkův otec, protože bylo podezření, že došlo ke krytí jiným psem. Fíčkův otec byl krásný představitel svého plemene, který se honosil titulem Interšampion. Jeho matka byla fena z Polska, která měla titul šampionka Polska (alespoň podle rodokmenu, který přišel z Polska, dokonce napsán ve francouzštině). Fíčkovi i jeho otci jsme nechali vzít krev a poslala jsem je na krevní testy do laboratoře. Výsledek přišel, že Fíček je synem svého otce z rodokmenu. Abych získala posudek na exteriér Fíčka, přihlásila jsem je na výstavu do Hlučína. Chudák rozhodčí, který má aprobaci i na světové výstavy, nevěřil vlastním očím a slova, která věnoval polské chovatelce, se nedají ani popsat. Tím veškeré naše pátrání skončilo, protože polská chovatelka s námi odmítla jakoukoliv komunikaci. Jediné, co nám vzkázala je, že pokud psa nechceme, máme ho vrátit a ona nám za poloviční cenu pošle štěně další.  Další už byly jenom dohady, že vlastně kříženec byla vlastně jeho matka, ale to bylo těžko dokázat bez spolupráce polské chovatelky, snad ani nechtěla, třeba o tom věděla. Dodneška zůstávají jenom dohady a nezodpovězené otázky a co "chovatelská čest?" Nejlepší a nejkrásnější mi zůstalo doma, úžasný Fíček Dodneška si z něj dělám legraci, že mám doma nejdražšího "voříška", dokonce s francouzským exportním rodokmenem a českým, zapsaným v české plemenné knize.